A jsou tu moje 1. v á n o c e .
Nejdřív přinesli domů stromeček, podobný těm, které venku očůrávám, ale tenhle mi nechtěli dovolit. Navěsili na něj spoustu nesmyslů, nakonec to vypadalo dobře. Ale ven jsem stejně musel... Dostal jsem spoustu dárečků, nejvíc jsem byl nadšený z psích pochoutek. Mňam. Doufám, že takové akce budou často! Fotečky opět ve fotogalerii!
Páníčci pečou něco moc voňavého. Říkají tomu cukroví. To by bylo, abych taky aspoň ždibík neochutnal!
Jedním z dárků byl i tenhle slušivý, teploučký roláček. To mi bude teploučko!
A je to tady! Moje 1. n a r o z e n i n y !!! A stále 2,5 kg. Bylo velké focení, dárečky a dokonce mi páníček upekl vlastní dortík. Sice jsem si mohl jen líznout, ale měl jsem velkou radost. Tak teď už jsem konečně velký kluk! Fotečky najdete ve fotogalerii!
Další výlet, tentokrát ke známým do Havlíčkova Brodu. Škoda, že tu nemají žádného psího kamaráda. Jen želvičku a tu když jsem uviděl, tak jsem se všem ukázal jako velký hrdina. Já když něco neznám, ale chci to poznat, tak vypadám hrozně legračně. Vrčím, štěkám, vrtím ocáskem a hlavičku natahuju dopředu, zadeček naopak couvá. No co vám budu povídat, mrkněte se do videogalerie.
Užívám si několik prázdninových dní u mojí psí mamky a taťky. Fotečky najdete ve fotogalerii. Jsem jen trochu smutný, protože mě mamka nějak nepoznává a když si ji chci očuchat, tak na mě dokonce vrčí! Taťka mě taky nepoznává, dokonce si mě stále plete s fenečkou, všichni mu tu říkají, že je úchyl. Ale jinak jsou fajn, mám s kým běhat po zahradě. Ještě je tu velký pes Art, ale ten je většinou zavřený u své boudy, protože by nás mohl ušlapat. Je to obr. Ale moc hodný.
Můj černý den! Dnes jsem doplatil na to, že mám rád všechny pejsky, a tak mě jeden, co bydlí u nás na sídlišti nejdřív očuchal a pak kousl do krku. A to jsme byli oba na řemínku! Jeho panička se začala smát, že ten její prý nemá tyhle malý potvory rád!!! Nechápu, proč ho ke mně pouštěla, když věděla, že se kamarádit nebude... Měl jsem štěstí, že mi neprokousl krk, ale i tak mi začali potíže. Dostal jsem zánět slinné žlázy, užíval antibiotika (fuj) a ještě mi hrozila operace, pokud zánět neustoupí. Naštěstí všechno dobře dopadlo a po 14 dnech jsem byl celkem fit, zůstala mi jen vada na kráse, protože jsem měl vyholený krk. Na pejsky jsem naštěstí nezanevřel, jen jsem trochu opatrnější, ale toho, co mě pokousal, si stále dobře pamatuju a jen ho ucítím, hned vrčím. Vrrr
Bude mi 8. měsíců a mám 2,5 kg. Jedeme na dovolenou na Měřín (Slapy). Super! Když jsme dorazili do hotelu, byl jsem trošku zmatený, kde se může a nemůže čůrat, tak jsem si pro jistotu označil pokoj, ale protože se všichni zlobili, pochopil jsem, že tady to asi nepůjde. Vzali mě ven, tak mi to došlo, jsem přece chytrý jorkšírek, ne? Pak už všechno probíhalo v pohodě. Připadal jsem si tu jako král, každý mě obdivoval - aby ne, my jorkšírci jsme přece úžasní pejsci! Jezdili jsme na výlety na zámky - Vrchotovy Janovice, Jemniště, Konopiště, rýžovali jsme zlato v Jílovém u Prahy a hlavně jsem byl hodně venku na procházkách. Doufám, že za rok zas pojedem. Fotky mám ve své fotogalerii! P.S.: Moje velká životní výhra - od teď spím s páníčky v posteli! Panička byla sice proti, ale páníček mě tajně pozval, abych mu zahříval záda a tak já hup z pelíšku do postýlky a už v ní i zůstanu!
A mám za sebou druhé stříhání. Tentokrát hodně nakrátko, protože je léto a já pojedu se smečkou na dovolenou.
7. měsíců - 2,40 kg. Dnes jsem měl divný den. Ráno mě odvezli k panu doktorovi, dostal jsem injekci a představte si, že jsem najednou usnul a vůbec nic si nepamatuju! Probral jsem se až doma, všichni mě hladili a já byl celý zmatený. Chtěl jsem běhat, ale nožičky mě neposlouchali. Tak jsem si ještě párkrát pořádně schrupnul a večer už jsem běhal jak torpédo. Později jsem zjistil, že mi chybí nějaké zoubky, ale mě to nevadilo, protože jsem dostal moc a moc dobrou konzervu s masíčkem. Mňam!
Můj první výlet. Jeli jsme na zámek do Dobříše a to bylo bezva, protože jsem nemusel ťapat, ale nosil jsem se v tašce. Pak jsme jeli do Příbrami na Svatou Horu, ale tam mi taška nebyla nic platná. Mě i páníčka, který mě nosil, vyhodili. Pán Bůh asi nemá rád zvířátka...
Zatímco si starší bráška užívá výletu, tak mladší mě zajal...
1/2 roku. Starší bráška pojede na školu v přírodě, tak jsem se zkusil schovat mezi připravené věci, že bych jako jel taky, ale nevyšlo to, našli mě! Příště se budu líp maskovat...
5,5 měsíce - 2,20 kg. Dnes mě odvezli k jedné moc hodné paní, která mi ostříhala můj černý štěněčí kožíšek. Říkala, že je to na westíka a že je to moderní. No, teď mi aspoň nebude horko. Jo a taky už doma v noci nedělám loužičky, heč!
5. měsíců - 2 kg !!!
4. měsíce - 1,75 kg. Rostu jak z vody. Mrkněte do fotogalerie, mám tam svoje štěněčí fotečky.
3. měsíce. Hlásím, že mi stojí obě ouška! Taky jsem se poprvé koupal. No, moc se mi to nelíbilo, ale mám v povaze velikou trpělivost, tak jsem to vydržel v klidu tak, že se zas všichni divili, jaké jsem zlatíčko.
13. týdnů - 1,45 kg. Zase očkování. Takovou chvíli na světě a tolik injekcí! Ale mám úžasnou novinu! Už umím vyskočit na postel! Doma to zjistili, když mě nemohli chvíli najít a nakonec mě našli u kluka na posteli, jak baštím jeho načatou sušenku politou slaďoučkou čokoládou. Maminka Marcela nevěděla, jak reagovat dřív: zlobit se na kluka, že neuklízí svoje dobroty; přemýšlet o tom, co se mnou udělá zakázaná čokoláda; nebo slavit můj úspěch ve skoku vysokém? Nakonec vyhrálo slavení a já jsem borec!!!
10,5 týdne - 1,05 kg. Dnes jsem dostal prďadlo u nového pana doktora. První prohlídka u něj a hned mi takhle ubližoval... Ale pak si mě hned udobřil, protože řekl, že jsem pěknej klučina a ještě k tomu hodnej.
Dnes je mi 9 týdnů a přijel jsem do své nové rodiny (smečky). Měl jsem tu připravený hezký pelíšek v kuchyni a vše přizpůsobeno tak, abych se v noci netoulal po bytě. Všichni čekali, že budu v noci kňučet a naříkat steskem po mamince a bráškovi, ale já celou noc prospal a ani jsem nepípnul. Ráno všichni žasli, jak jsem hodný a to mi zůstalo i po všechny další noci.
