Letošní prázdniny byly na akce velice chudé, a tak se moje panička ze dne na den rozhodla vyrazit do Prahy na návštěvu, které předcházelo milé pozvání od Bobiny napsané pár dní před tím v psí diskuzi, kam chodí panička na internetu. Slovo dalo slovo a vyrazili jsme. Vstávali jsme brzy ráno, páníček nás vzal do Prahy autem, vysadil nás u stanice metra Dejvická (Praha 6), kde pracuje. Já se proběhl v blízkém parku, udělal bobíka, úspěšně se vyhnul střetu s volně pobíhajícím velkým psem a pak jsem hupsnul do tašky a s paničkou jsme vyrazili na metro. No, řeknu vám, nebude to můj oblíbený styl cestování, ale jak už to mám já ve zvyku, absolvoval jsem celou cestu i s přestupem na jedničku. Na naší výstupní stanici jsme chvíli počkali na Bobinu a dál pokračovali autobusem k nim domů. I tuto cestu jsem zvládl.
V cíli cesty (Praha 4) na mně už čekaly dvě nádherné jorkšírandy – Bonynka a Jenninka. Naše seznamování probíhalo v úplně pohodě, panička sice dávala bedlivý pozor, abych nehupsnul nějak nešikovně na Jenninku, která nedávno prodělala operaci krčních obratlů, ale já jsem gentleman a choval jsem se slušně. Bonynka si mně očmuchala a věnovala se hlavně pískacím hračkám, což uslyšíte i na videích, pokud se na ně podíváte. Jenninka na mně roztomile dorážela, ale zároveň mi dala jasně najevo, kde jsou meze. S tím jsem neměl problém, takže vše v pohodě. Je to báječný pocit, když můžete být s dalšími pejsky a oni na vás nejsou zlí! Holky jsou opravdu pohodové a prima.
Po seznamovacích rituálech jsme se nasvačili - my pejsci jsme měli zeleninku (rajčátko, papričku, okurku) – paničky a holek páníček stihli mezitím nafotit ohromné množství fotek, dokonce se jim povedlo nás naaranžovat na gauč a udělat hromadu pózovacích fotek a video! Pak jsme vyrazili na procházku. Holky mi předvedly, kam chodí na procházku, přečetli jsme hromadu pesemesek a Jenninka nám ukázala, jak jí to po operaci skvěle běhá – lítala jak malé torpédo…:o)
Doma jsme pak pokračovali ve focení, paničky si poklábosily, holky dostali granulky a protože Jenninka nezbaštila vše, šel jsem okouknout, co měla dobrého. Ač doma mám stejné granulky, tyhle byly ovoněné od Jenninky a tak jsem je po ní dobaštil. Toho využila Bobina, a když viděla, že mám chuť k jídlu, dala mi extra misku a dostal jsem několikrát nášup – specialitku, ochucené granulky taveným sýrem se šunkou. Takže jsme si nacpali bříška a pak zmoženi vedrem jsme všichni pejsci odpočívali na gauči. To vám byla pohodička, každý jsme se někde uvelebil a dali jsme si šlofíka.
Ke krmení ještě taková zajímavá perlička: Bonynka je naučená, že když Jenninka nesní všechno ze své misky, tak sama si granulky od ní nedobaští, ale stojí u misky a čeká, když si nikdo nevšimne, tak si zakňučí, dokud někdo nepřijde a nepřesype jí baštu do její misky. Teprve potom si zbyteček dojí. Taková je to šikovná holka!
Po třetí hodině odpolední jsem se s holkama rozloučil a ony mi ukázaly, jak jsou krásně nacvičené, když panička někam odchází – uvelebí se hezky do jednoho pelíšku a jsou připravené k odpočinku a trpělivému čekání, až se jim panička vrátí. A mně s paničkou odvezl páník holek společně s Bobinou autem zpět na metro, vzali nás až na Dejvickou, odkud jsme ráno vyjížděli a pokračovali dál na nákup. My jsme se tu sešli s naším páníkem, hupsli do našeho auta a vyrazili směr domov.
Celý den byl moc prima, jsme rádi, že jsme se rozhodli v jednom okamžiku k tomuto výletu, nedošlo k žádnému dlouhému velkému plánování, bylo to opravdu rychlé a spontánní. A stálo to za to!
