V sobotu mě doma vzbudili nezvykle brzo, protože už skoro dva prázdninové měsíce ráno hezky vyspávám a ven chodím až kolem osmé hodiny. A najednou budíček o půl šesté ráno, chápete to? Že by nácvik na školu? Ale ne, zrada, jak jsem zblejskul přepravku, bylo mi jasné, že se na mě zase něco chystá. A taky jo, jen mě vyvenčili, už mě zase zavřeli v té plechové popelnici (oni říkají vznešeně Fábie) do přepravky a vyrazilo se. Naštěstí celou cestu se jelo po dálnici, což mi už tak moc nevadí jako dřív, jen přes Prahu jsem trochu protestoval, ale jinak to celkem šlo. Když jsme dojeli na místo určení – tedy do Mladé Boleslavi, páníček zaparkoval na velikém parkovišti a já najednou ucítil něco úžasnýho. Jak jsem byl v té přepravce, začal jsem kníkat, aby mě honem rychle pustili ven. 
A co jsem venku uviděl? Spoustu, velikou spoustu pejsků! Malých, velkých, kluků, holek, no co vám budu povídat, doslova ráj na zemi.
Panička mi prozradila, že jsme přijeli na mezinárodní výstavu pejsků, ale neděste se, já se vystavovat nepřijel, ale prý se tu setkám se svými internetovými kamarády, některé už jsem viděl, některé uvidím poprvé. No, ne že bych tomu, co mi říkala nějak zvlášť rozuměl, ale co, honem za těmi pachy, pelášil jsem jak o život.
Nejdřív jsme našli v pavilonu kruh, kde vystavují jorečci, hned naproti měli kruh silky teriéři. Panička se šla přivítat s Betty, 
která si právě připravovala Zizinku na předvedení, tak mě k ní raději nepustili, abych jí nepocuchal. A věřte, že to já bych udělal s velkou chutí, je to kóča. A než stihla přejít pozdravit naší již dobrou známou Ivču, objevili se před námi další kamarádi – Jarka s Katkou a Charlíkem a Bobina s manželem a jejich Bonynkou a Jenninkou. No to vám povím, to začal teprve šrumec. Já byl jak utrženej ze řetězu, jak říká panička a chtěl jsem si je všechny očmuchat, opusinkovat a tak nastalo velké vítání. Paničky samozřejmě drbaly, do toho jsme se jim pletly mi pejsulkové pod nohy, vodítka se nám stále někde zašmodrchávali, do toho kolem stále proudily davy lidí s dalšími pejsky všech možných plemen.
Bobina byla nadšená z mého opakovaného smíchu a představte si, že se Tomovi nakonec povedlo vyfotit, jak se směju, takže díky Bobině to máme už i zdokumentované. Bobina sice při tom mém rozesmívání přišla o žvýkačku, která jí vypadla, ale škodu snad vynahradí to, že foto se povedlo a navíc to všechny rozesmálo tak, že jsme my pejsci chvíli nechápavě koukali.
Došlo ale i na pořádné seznámení se Zizinkou, když už měla za sebou předvedení se, kde samozřejmě opět zabodovala, protože je prostě hvězda, tak jsem si jí pořádně očmuchal a zadováděl s ní.
Pak si nás Ivča našla sama, za což jí zpětně děkujeme a omlouváme se, že jsme se k ní nepřihlásili hned po příchodu, ale jednak jsme nechtěli rušit, protože taková příprava na vystavování je určitě psychicky dost náročná a pak jsme opravdu nestíhali. Přišla za námi i Šárka od Lillinky a tak nastalo další vítání a seznamování.
Protože v hale začínalo být nedýchatelno, vyšli jsme s pejsky ven a tam jsme pokračovali – páníkové v debatách a my pejsulkové v dovádění. Taky se samozřejmě fotilo jako o život, takže fotky si prosím prohlédněte ve fotogalerii.
Když se všichni postupně rozešli, šli jsme se ještě podívat za Marťou a Terinkou, tam jsem si ještě trochu zadováděl, protože Terinka mi náramně voněla, ale byl jsem asi příliš „vlezlej“, protože se po chvíli na mě začala trošku zlobit. To víš, Terinko, se mnou je to těžký, já moc feneček nepotkávám a když už pak nějakou uvidím, tak chvílemi nevím, čí jsem.
Pak jsme se šli podívat mezi stánky, panička mi chtěla koupit nové kšírky, sice nenašla takové, jaké si představovala, tak mi nakonec koupila jedny trochu obyčejnější, protože nové jsem už opravdu potřeboval a slíbila, že až narazí na nějaké hezčí, určitě mi je koupí. Koupila mi ještě sušená psí střívka, hřeben na rozčesávání od KW a hračku – foto najdete také ve fotogalerii.
Když se moje smečka trochu najedla a já řádně napil, vyrazili jsme na cestu zpět. Byl jsem trochu smutnej, že už to skončilo a tak jsem u auta ukázal světu, že taky umím štěkat a pořádně jsem si zaňafal. Pak už mě naložili a hurá domů.
Kluci ještě ukecali páníčka, aby je vzal do KFC, tak sjel v Praze – Počernicích do nákupní zóny. Jenomže to tam moc nezná a tak se nějak netrefil vymotat, no prostě místo cesty zpět a napojení se na silnici, po které jsme přijeli, udělal nám vyhlídkovou jízdu Prahou. Projeli jsme pražské čtvrtě, které jsme dokonce ještě nikdy nenavštívili a to ani panička, která kdysi v Praze několik let bydlela. Každopádně jsme jeli stále směr Plzeň, když tu náhle Plzeň z cedulí zmizela a my byli skoro na Jižním Městě. Naštěstí se páníčkovi povedlo šikovné odbočení a tak se opět projížďkou Prahou dostal na Barrandovský most, který velice "miluje". Naštěstí se mu průjezd po mostě vydařil a my se konečně dostali na známou cestu směr Plzeň. Ale protože bylo šílené vedro a projížďka Prahou nás docela vysušila, zastavili jsme se ještě u Tesca, panička s páníkem šli nakoupit a já s klukama zamířil k Mc Donaldu se občerstvit. 
No a pak už konečně hurá směr domov.
P.S.: Výstava byla moc fajn, jen je škoda, že si paničky nenaplánovaly nějakou akci po, kde by v klidu poseděly a my pejskové se dosyta vyřádili. Počasí na to bylo ideální, ale každý měl už nějaké další plány, takže to tentokrát nevyšlo. Pevně doufáme, že příště něco společného vymyslíme a že se setkám i s dalšími kamarády.
Tak haf haf a pejskům zdar!
